CHRÁM TICHA, Železná Ruda, Šumava : VÁLKA V NÁS - JAK NALÉZT KLID V DNEŠNÍ DOBĚ - VYJÁDŘENÍ TOMÁŠE K SITUACI V ROCE 2022

Kontakt

Pancířská 100
340 04 Železná Ruda

Tel.: + 420 732 953 075

chramticha@email.cz

 

Genius loci Šumavy

Váš zážitek z Chrámu ticha umocní Genius loci Šumavy – pohled z oken do všech světových stran na nejvyšší horské hřebeny  a vzdálená údolí, 200 metrů vzdálená křížová cesta a ostatní energetická místa, šumění horských bystřin a čistý léčivý vzduch budou lékem a uvolněním pro Vaši duši i tělo...

Jak k nám

Chrám ticha se nachází přímo v srdci Šumavy – v klidné okrajové části horského městečka Železná Ruda. Dostanete s k nám autem (2hodiny od Prahy) , autobusem i vlakem (stanice Železná Ruda město 300m od nás).

VÁLKA V NÁS - JAK NALÉZT KLID V DNEŠNÍ DOBĚ - VYJÁDŘENÍ TOMÁŠE K SITUACI V ROCE 2022



Jak nalézt klid v dnešní době?

A proč se my lidé stále hádáme?

 Téma, jak snadno zmanipulovat masu lidí do vnitřního stresu, je vcelku
trefně popsána zde v článku rozebírající text válečné příručky:

https://dfens-cz.com/spolecnost-je-uz-3-roky-prepnuta-do-valecneho-zpusobu-mysleni-a-disidenti-jsou-jako-pacifisti/

 

Cílem dnešního sdělení není detailní rozbor směřující k orientaci v
současném dění a pravděpodobném budoucím dění.
Cílem je odpověď na úvodní otázky.

Kdysi za mnou přišla jedna maminka s tím, že si neví rady se svými syny.
Prvorozený byl úspěšný sportovec, který utrpěl vážné zranění a přestal se
stýkat s ostatními, pokud se zrovna nejmenovali Jim Beam a Jack Daniels.
Druhý se dal velice záhy na obchodování s farmaceutickými přístoji a
cestoval po celém světě a neměl na rodinu čas. Třetí odmítal jít na vysokou
školu a nejraději by hrál ve dne v noci válečné online hry na počítači.
Maminka si dělala starosti z jeho "budou-c(t)nosti". Poradil jsem jí, aby se
i ona vzdala svého společensky významného postavení a svých ambicí ovládat
druhé, aby obětovala svou touhu po moci a hromadění majetku. Aby byla
obyčejná máma, co se bude zajímat o svou rodinu, o jejich názory a bude
obyčejně šťastná, že jim může být nablízku. Odvětila, že se nikdy nevzdá
života, na který celý život tvrdě dřela. Odmítla být obyčejná máma. Chtěla
synům dojednat schůzku se mnou, aby uznávali a obdivovali maminku stejně
jako její současné okolí. Nechtěla obětovat pocit vlastní důležitosti
výměnou za štěstí ve svých vztazích s rodinou. Byla doživotně finančně
zabezpečená. Chtěla dokonce syny manipulovat a potrestat je vyděděním, pokud nebudou respektovat její názory a potvrzovat ji její domněnky o sobě, o
"důle-žitosti" jejího tvrdě vydobytého společenského sociálního statusu,
který jí přinášel iluzorní pocit bezpečí.

 

Celá společnost je tvořena vztahy. Našemi vztahy v rodinách, v práci, vztahy
s lidmi, které potkáváme. Jsme tak všichni zodpovědní za atmosféru ve
společnosti.

 

Atmosféra je také ovlivňována médii. Média potřebují reklamním agenturám prodat svůj prostor finančně ohodnocený dle sledovanosti v TV, rozhlasu, novinách a v internetu. Lidé nemají v náplni svého času "usilovat" o přežití. V podstatě se nudí - a protože na nudu znají jen jediné - excitované energie emocí - přímo hltají cokoli hrozného, bolestivého a smrtelného... Jen ale dokud se to děje JINÝM! Navykli jsme si nadávat na medializovanou nespravedlnost, agresivitu, závist, prospěchářství, lhaní, násilí, dokonale propracované dezinformace létají do našich domácností neustále a kdo se v tom má nyní najednou vyznat?

 

Lidská mysl pracuje se slovy, myšlenkami. Části myšlenek vyvěrají z její
vědomé (uvědomované) části, ale většina vychází z části neuvědomované.
Z části mysli, kde všechny myšlenky se řadí do "vzorců" pro jejich možné
uchopení a uložení do tzv. podvědomí). Myšlenky a slova, která v procesu
řazení do vzorců vypadla, padají do části nevědomí, které následně - při
vzájemných "dotecích" - vytváří emoční tlaky, v případě krizových stavů
mysli i rozvíjejí paniku, depresi, pocit bezmoci atd...
Nevycvičený člověk si uvědomuje pouze tu "vědomou" část (5-10%) a
ponechává tak prostor pro nevědomou část, která tak automaticky přebírá
vládu při činnostech v běžném denním životě (jde o neuvědomované vzorce
vytvořené v minulosti, v dětství) a v podstatě s ní nejde pracovat, dokud se
- často přes zažívání utrpení - nedostaví jakási vnitřní "katarze" a po ní
intenzivní motivace s tím "něco" udělat a někdy také motivace netrápit sebe
a své okolí. Navíc, my svoje nevědomí i odmítáme řešit z obavy, že bychom
vytáhli na světlo pozornosti nedořešené staré křivdy, problémy, že by náš
obraz sebe sama měl kaňku, a my sami bychom nebyli dost dobří pro sebe a pro
okolí, a tím i zase jen pro sebe sama. Sociální sítě jsou tak plné fotek z
dovolených a toho, jak se máme hezky.

Vědomě potlačujeme a odmítáme to špatné v nás. I to že máme my všichni špatné vlastnosti. Zlost, závist, žárlivost, lhaní, kradení, závislost na používání náhražek přirozené socializace pomocí "bezpečně neosobní" elektroniky a mnohé další.

My odmítáme a odsuzujeme všechno nepřijatelné v nás. My odmítáme a odsuzujeme
to samé v ostatních. Jsme stále v napětí jakéhosi vnitřního boje - jedna
část v nás sleduje myšlenky a jiná je zase odsuzuje. Ve výsledku - i když to
nevnímáme - jsme sami v sobě rozpolcení.

 

A zůstaňme, prosím, upřímní - ve většině to nejsou naše myšlenky. Jde o
myšlenky, které jsme slyšeli, které jsme četli, zachytili - a my jsme je
pouze převzali a nyní je zase jen vědomě, ale mnohem více spíše podvědomě
opakujeme, a v diskuzích je prezentujeme jako kdyby byly skutečně "naše". Na
planetě Zemi žije 7.93 miliardy lidí a všichni, do jednoho, se s nějakými
myšlenkami ztotožňují, prosazují je a obhajují, jako kdyby byly jejich a
nebyly převzaté. Nejsou-li myšlenky ve skutečnosti moje, tak proč bych je
měl prosazovat anebo obhajovat a bránit? Manipulativně a hlasitě slovně,
nebo fyzicky, nebo s pokročilou válečnou technikou, ale se vší fatální
brutalitou jako kdysi v době kamenné...

Všimli jste si, jak se rychle rozšířilo a je slyšet v rozhovorech: "Za mě dobrý!"
nebo "Za mě nesouhlasím!"?
Je to dáno neznalostí své vnitřní hodnoty. U takových lidí je vnitřní hodnota nahrazena vnější - a právě proto ztrácejí klid v okamžiku, kdy někdo si dovolí zpochybnit "názor", protože oni ten svůj názor považují za svou principiální hodnotu, za sebe sama. Takže zpochybnění názoru je pro ně zpochybnění jejich existence... Důsledky jsou jasné.
Vždyť kolikrát jste potkali někoho, koho máte rádi, a on vám "prezentoval- čti papouškoval- jeho
názor" a vy jste jej pak odsoudili, zavrhli a zastrčili do škatulky "to je
ten Nepřítel s jiným názorem, než mám já".

 

Někteří z nás vydrží naštvaní až do posledního výdechu z toho, že si
nevšimnou základního konfliktu uvnitř sebe, že okolní svět je prostě jaký je
a prostě ho nevidíme takový, jaký by dle našich myšlenek měl ve skutečnosti
být. Je to ale jen náš konflikt, náš problém. Takoví ve skutečnosti jsme my sami - naše
vidění světa jen nevědomky zobrazuje nás samé - obrazně - jako v rozbitém
zrcadle. Nespojitě z různých pohledů, s "dírami" a rozpolceně, místy i
jakoby až přímo navzálem v těch střípcích protikladě. A jací jsme my, takové
si volíme politiky. Divíme se, že díky nedořešení konfliktů mizí právo na
vlastní názory a jiné myšlenky... A nejsme přitom my sami stejní? Je to v
nás, sociopaté v politice jsou pouze odrazem nás samých. Jejich lhaní je i
naší "normou" a nikdo už se nad tím ani nepozastavuje a dokonce se i toto
téměř glorifikuje a sdílí mezi obyvateli jako skutečné hrdinství, ačkoliv
podvědomě cítíme, že události, ani čas, ani souvislosti ve sdělení nejsou až
tak pravdivé, tak je za pravdivé prezentujeme, abychom byli zajímaví.
Rezignujeme tak na vlastní hodnotu a potřebu se vymezit za pravdu a mír
uvnitř nás samých.

 

A jako to nejdůležitější nyní vyplouvá na povrch realita, že pokud v
bojovném konfliktu uvnitř nás setrvá dostatečný počet obyvatel - v jakési
vědomě nepřipouštěné vnitřní válce - tak po určité době se vše takto i
vyplní vně, a my, jako občané ČR, budeme i ve vnější, skutečné, krvavé válce
jako projekcí našeho každodenního života. Tohle opravdu chceme? Naše děti a
naši blízcí si zaslouží nás znát v míru, s úsměvem a šťastnou vděčností v
našich očích. Úsměv plodí úsměv. Vděk za oplacený úsměv vypíná rozpolcenost
v myšlení a zdvojnásobí hřejivý pocit štěstí. Usměvavá a pohodová domácnost
by měla být ostrůvkem naděje a radosti pro každého z nás. Našim zázemím...

Přál bych nám všem, abychom si vědomě všimli (a trvale všímali), že jde o poslední divadelní zvonění před téměř Shakespearovským dramatem a tahle "čino

-hra" jde ještě zastavit, i po generálce. Odmítněme, prosím, každý v sobě,
tenhle nám narýsovaný příběh našich vlastních postav. Postavme se upřímně a
statečně čelem našim destruktivním stránkám. Bude to zprvu těžké, ale brzy
tak přestaneme odsuzovat, protože budeme vidět, že je to pravda o nás, o
sobě samém. A bude v tom úleva upřímné radosti. A kde je radost a smích,
není rozpolcená mysl a tedy není potřeba konfliktu. Budeme vědět, že tohle
jsem já takový jaký jsem a tohle jsou ostatní ve své pravdivé celistvosti se
vší tou odmítnutou negativní částí sebe sama. Upřímnost a pravdivost
neodstraní negativní stránku, ale zmizí potřeba odsuzování sebe a druhých.
Ze společnosti zmizí potřeba sankcí, likvidování a trestání jiných názorů,
zničení mnohých profesních a osobních životů.

 

Jde o první nejdůležitější krok.

 

A jak tedy nalézt klid v dnešní době?

 

Pokud jste dočetli až sem, pak jde pro vás zároveň i o finální krok.
Konflikt, boje i válka jsou v nás.

 

A celou dobu za tím vším je něco tiché, mírné a klidné, jakoby opomíjený
prostor, ve kterém se všechny myšlenky celou dobu jen pouze objevují a mizí.
Bez té setrvačné potřeby se s nimi jakkoli ztotožňovat a podle nich i
jednat.



Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ